O projektu
Paměť města – příběhy, ukryté v ulicích Prahy
Cizinci ve vlastním městě
Centrem města se ženou davy turistů. Jenom Karlův most denně projdou desítky tisíc lidí. Stísněnost a pocit nepatřičnosti, to jsou hlavní pocity, kteří mají starousedlíci. Když žijete v centru Prahy, jsou turisté všude. Dokonce i v místech, které považujete za domov.
“Všechny zajímá jen byznys, ne to, že se nemůžeme vyspat,” dodává smutně Petr Městecký. Zakladatel iniciativy Za snesitelné bydlení v centru Prahy žije v Růžové ulici už několik desetiletí. Pozoruje, jak se prostor kolem jeho domu mění. Nejenom ten venku, za okny, ale i ten přímo za dveřmi. Hluk, nepořádek, každodenní večírky. Fungující čajovnu v přízemí střídá prodejna zavazadel. Potraviny půjčovna koloběžek.
Život Petra Městeckého a jeho rodiny se s nástupem fenoménu zvaného “krátkodobé pronájmy” absolutně proměnil. Masový turismus, který požírá města, je globálním problémem a souvisí s celou řadou věcí. V prostoru vlastního domova přemýšlí pan Městecký o tom, v jakém městě vlastně poslední roky žije a co se stalo, že se přestal cítit bezpečně. Není sám. Podobné pocity mají mnozí další. Jak se má Praha postavit k turismu, který ji už začal požírat, se řeší i na politické rovině. V našem hlavním městě je totiž stejně návštěvníků, jako v třikrát větším Berlíně. A jejich potřebám se město začalo přizpůsobovat. “Dřív jsme si říkali – jsme tu my, řeznictví, pošta, domácí potřeby a papírnictví. Pak zmizelo papírnictví. Potom domácí potřeby. Pořád jsme tu byli my, řeznictví, pošta. No, dnes je tu jen řeznictví a pošta. A oboje má nejistou budoucnost…” popisuje Mariana, která po léta pracovala v legendárním knihkupectví Fišer. To přežilo protektorát, komunistický režim, divoké devadesátky, ale současný rozmach turismu ho zadusil.
Auta, developeři, bílé límečky i soumrak hospod
Žižkov je jedna z čtvrtí s bohatou historií. Probíhaly tu boje o svobodu už od dob Husitů, přes dělnická hnutí až po současnost. Vzpurná atmosféra Žižkova byla od konce devatenáctého století podhoubím pro nekonformním životní styl, buříčstí a bohému. Ze Žižkova však téměř zmizely nejen jeho původní obyvatelé, ale třeba i “knajpy”, kde by jste dříve našli rebelující postavičky typu Franty Sauera, Jaroslava Haška nebo Franty Gellnera. Místo nich tu však je plno barbershopů, cool kaváren a kebabu.
Takový osud postihl i dříve dělnické Holešovice, rozpínající se kolem Vltavy. Tam, kde se dřív se džbánem chodilo pro pivo a děti okukovaly potetované námořníky, jsou soukromé rezidence s byty za víc než deset milionů, na něž Češi se svými platy nedosáhnou.
Smíchov se zase proměnil v dopravní kapsli. Zástavba volných míst způsobuje, že prachové částice začínají čtvrť dusit. “Tady bydlí jenom auta a pivovar,” povzdechne si Honza, jedna z postav dílu, režírovaného Alžbětou Medkovou. Podobně se cítí i důchodkyně Zora. Zdá se jí, že nová zástavba vůbec nerespektuje potřeby obyvatel, a že smíchovští nebudou svou čtvrť už brzy poznávat.
Ve stejném duchu vzpomínají i obyvatelé Karlína. Živelná část města se sterilizuje. A nejvíce to odnáší romská komunita: právě Romové byli po povodních vystěhování ze svých původních domovů. Na jejich místo naskočily “bílé límečky”. Karlín je dneska administrativní čtvrtí. Rušno je tu především v době oběda, kdy se všichni zaměstnanci newsroomů a open spaců, startupů a dalších podobných míst vyhrnou na “meníčka”. Po večerech je tu klid. A to i proto, že se z dříve opovrhované a vysmívané čtvrti stala čtvrť lukrativní.
Vyrazili jsme do ulic a hledali vcelku obyčejné příběhy. Zajímalo nás, jak se dnes v Praze cítí ti, kteří tu po léta žijí a zpovzdálí sledují všechny proměny města. Zajímalo nás, jak na ně tyto proměny dopadají: psychologicky i prakticky. Nájemníci, vlastníci, drobní podnikatelé, studenti a studentky, důchodci a důchodkyně, rodiny s dětmi. Ti všichni tvoří naši Paměť města, seriál, který se skrz intimní sondy a noření do vzpomínek věnuje navýsost aktuálním problémům jako je nedostupné bydlení, masivní turismus, gentrifikace, nová developerská výstavba i vytlačování původních obyvatel. Stačí se jen na chvíli zaposlouchat do příběhů a brzy vám budou připadat až podezřele známé. To asi proto, že je s nějvětší pravděpodobností zažíváte taky…
Náš tým
Paměť města je neformální interdisciplinární kolektiv lidí, kterým není lhostejný osud Prahy. Kriticky mapujeme novodobé proměny pražských čtvrtí, jejichž tvář i funkce se v posledních letech mění. Interaktivní web, komentované procházky a podcasty se věnují přestavbám čtvrtí, gentrifikaci, nedostupnosti bydlení či masovému turismus, a to hlavně z opomíjené optiky místních obyvatel. Součástí projektu je i odborný vhled do současných proměn měst nebo pravidelné komentované procházky s diskuzemi, které návštěvníkům ukáží projevy gentrifikace přímo ve veřejném prostoru.
Záleží nám na tom, aby ve veřejném prostoru dostali hlas i ti, kteří ho dnes tak často nemají, jejichž paměť se z města ztrácí pod záplavou developerských nebo investorských pouček o tom, že bydlení je “investice”. Našim cílem je mluvit o problémech spojených s bydlením v širších globálních kontextech, a přesto poukazovat na lokální specifika Prahy. Naším cílem je snažit se zachovat “paměť města” skrz příběhy těch, kteří v něm (zatím) žijí.
Členky a členové kolektivu: Apolena Rychlíková (dokumentaristka a novinářka), Jakub Nakládal (architekt), Michal Lehečka (sociální antropolog, Fakulta humanitních studií UK), Tomáš Hoření Samec (sociolog, Sociologický ústav Akademie věd), Alžběta Medková (novinářka a publicistka), Jakub Ort (publicista a aktivista), Barbora Matysová (socioložka), Nikola Krutilová (dokumentaristka), Vladimír Turner (interdisciplinární umělec, filmový režisér), Petr Kněžek (grafik) a Slawek Blich (autor webu). Později se také připojil Václav Orcígr (sociolog), Táňa Zabloudilová (publicistka), Eliška Málková (architektka) a Lynda Zein (architektka).
Projekt byl podpořen: Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky a Nadací Via.
Kontakt
Napište nám: kontakt@pamet-mesta.cz
Sledujte nás na Facebook.com
