Holešovice

Holešovice se začaly dynamicky rozvíjet během uplynulých několika let, často se v návaznosti na jejich proměnou hovoří o příchodu kreativní třídy. Jak tuhle změnu vnímáš ty v souvislosti s Art Districtem 7?

Myslím, že si autoři projektu nedokázali na začátku uvědomit, jaké všechny změny způsobí. Je to částečně pochopitelné: na začátku byla snaha dát umělcům co největší volnost. Jenže toho rychle využili různí silní kulturní aktéři – dobře je to vidět právě v Dolních Holešovicích, kde bydlela část mé rodiny od 70. let a kde od roku 2014 žiju také já.

S podobnými projekty často souvisí fenomén jménem Artwashing, co tímhle slovem vyjadřujeme?

Pro mě je to v určitém slova smyslu pozlátko: na první pohled je příliv kreativců do nějaké normálnější nebo zanedbanější čtvrti něco, co vypadá jako na všechny strany výhodná situace. Ale v dlouhodobém důsledku s sebou přináší i velké proměny jednotlivých čtvrtí. Přijde kreativní třída a začne si čtvrť uzpůsobovat, využívá jejího nižšího statusu, který postupně zvyšuje. Po chvíli se objeví investoři, kteří cítí příležitost, jak na ještě relativně levné čtvrti vydělat a zároveň si zajistit strategické místo s ohledem na její budoucí atraktivnost. A najednou je to vysoce žádaná lokalita. Celý proces končí tím, že se ten prostor fyzicky i psychologicky přizpůsobuje jen určitým vrstvám a ty, na které proměny dopadají negativně, to ze čtvrti vyžene, nebo se v ní přestávají cítit jako doma.

Když mluvíme o gentrifikaci, jsou naše pocity často ambivalentní. Čtvrť se mění, částečně zlepšuje, ale zároveň tyto změny dopadají na ty ohroženější skupiny. Hlavním znakem je pak to, že změny nevycházejí zespoda, zevnitř komunity, ale zvenčí – jsou do čtvrtí vnášené venkovními aktéry. Dalo se něco podobného vypozorovat i v případě Art Districtu na Praze 7?

Když dělala Kreativní Praha studii proveditelnosti celého projektu, bylo tam vyloženě řečeno, že by rádi podporovali aktivity místních komunit. Je ale otázka, jestli je to možné vůbec dodržovat. Já jsem ve své práci zkoumala tři objekty: halu, divadlo a kavárnu. Kvůli anonymitě musím uvádět tyto názvy, nicméně se jedná o reálné objekty v dolních Holešovicích. Ani jeden z nich ale nebyl vytvořený na základě poptávky místních, naopak: kreativci se dozvěděli o novém prostoru a šli tam tvořit de facto svůj byznys. Nejtypičtější to bylo u kavárny, kdy mi majitelé vyloženě přiznali, že se do místa přestěhovali kvůli intenzivní výstavbě okolních bytů a kanceláří v Holešovicích, odkud k nim proudí řada potencionálních zákazníků. Tady skutečně přibývá velké množství rezidencí, zaměřené na bohatší klientelu, čímž se mění i poptávka po službách. Ty se unifikují – dražší podniky jako kavárny například nahrazují základní služby (prádelny, opravny bot a oděvů, trafiky apod.). Velké prodejny jako například Alza či Norma a Penny jsou pro některé kulturní aktéry “neestetické” a mainstreamové. To je určitě jeden z typických projevů gentrifikovaných prostředí a patří to k tomu. I přesto lze pozorovat, že se Art District 7 vyvinul dost subkulturním a elitářským směrem, ačkoliv měl podle svých tvůrců primárně vznikat “zespoda” a z potřeby lokálních obyvatel městské čtvrti.